Tip na nedělní večer - Lekce Petra Zelenky
Lekce je sekcí, kde známá osobnost vybírá české filmy, které ji výrazně ovlivnily nebo které pro své kvality doporučuje divákům festivalu. Tentokrát bude v režii Petra Zelenky. Vybral tři snímky z filmografie zapomenuté postavy českého filmu – Jana Moravce.
Muž, který stoupl v ceně
Diváci Freshe viděli nebo stále mají šanci shlédnout celovečerní film Muž, který stoupl v ceně a dva krátkometrážní snímky Dobrodružství s nahým klukem a Moderní byt. Připomenuty budou i Zelenkovy filmy, a to Visací zámek 1982-2007, Mňága Happy End a Knoflíkáři.
Tip for Sunday night
- Knoflíkáři Petra Zelenky, 20.30 pm v Ponci
- Muž, který stoupl v ceně Jana Moravce, 21.00 ve Světozoru
Petr Zelenka o Janu Moravci
Filmová tvorba režiséra Jana Moravce je znamenitá škola absurdity, černého humoru, společenské a politické satiry a nespoutané hravosti. Jako by se on, coby jeden z mála velikánů československé nové filmové vlny, nebral tak úplně vážně. Hlavní motiv jeho jediného celovečerního filmu „Muž, který stoupl v ceně“ (1967) znají i čtenáři britského mistra pointy Roalda Dahla a jeho povídky „Kůže“ o neobyčejně cenném tetování na zádech jistého muže. Moravec tento motiv ale využívá s větší bravurou, řekl bych. Humornými prostředky před námi buduje zvrácený svět, kde lidská práce spočívá v ničení bankovek, zatímco člověk–obraz je zcela nesvobodný v totalitních podmínkách Národní galerie. Ten pocit, že se někde stala neodčinitelná chyba a že naše výhybky jsou přehozené do pekla, ten samozřejmě rezonuje i v současné době. „Muž, který stoupl v ceně“, je film temný, téměř apokalyptický, na konci mizí do ztracena či hlubin klaustrofobie. Ale je v něm tolik nápadů a poťouchlé snahy dělat si spolu s divákem legraci z absurdního světa kolem, že mě asi nikdy neomrzí. Stejně tak Moravcův krátký televizní film, „Moderní byt“ (1971), a Menšíkova nesmrtelná věta, „Mohu si od vás zavolat?“. Mám pocit, že v Janu Moravcovi se typicky českým způsobem snoubila činorodost s leností a že si obojí dokázal užít. K životu přistupoval jako k něčemu, co musí člověka buď roze smát, nebo to nemá cenu. Jeho život by jistě mohl být předlohou pro film, což by on sám asi považoval za dost pitomý nápad. Tato minipřehlídka jeho tvorby – tuším že asi první svého druhu, od revoluce 1989 určitě – budiž tedy i mým pozdravem jemu. Zdravím ho a doufám, že ho stále ještě život baví a absurditám současného světa se směje. Divákům projekce vřele doporučuji. Klub přátel filmové tvorby Jana Moravce je poměrně elitní záležitost, ale věřím, že jeho čas ještě přijde. Petr Zelenka, 2010
