Rosto: grafik, animátor, tvůrce úspěšných hudebních klipů a hlavně porotce 7FFF
Jedním z letošních porotců mezinárodní soutěže animovaných a experimentálních filmů Theatre Optique je progresivní holandský umělec, který si říká Rosto. Jeho asi nejznámějším projektem je on-line grafický román Mind My Gap, který v sobě spojuje hudbu, film a grafický design. Rosto také získal řadu mezinárodních ocenění za svou trilogii temných animovaných filmů, které představí na FFF v rámci šedesátiminutového kompilovaného programu So Far So Evil.
So Far So Evil
V letošním programu festivalu vám nabízíme kompilaci Rostových filmů z let 1999 - 2003. Program se jmenuje So Far So Evil.
Interview s progresivním holandským výtvarníkem Rostem
Váš on-line komiks s názvem „Mind My Gap“ je velice složitým projektem. Z čeho se skládá?
Ve stručnosti – začalo to řadou rock-n-rolových písní, které zahrála má kapela The Wreckers. Tyto písně v sobě měly příběhy a myšlenkové krajiny, které formovaly komiks. Tento grafický román byl vydáván na pokračování v časopise a o něco později na internetu. V současnosti ho tam stále najdete (www.rostoad.com). Na základě tohoto rostoucího světa vznikla trilogie krátkých filmů Beheaded, (the rise and fall of the legendary) Anglobilly Feverson, Jona/Tomberry. Komiks je téměř hotový, doufám, že vydám celou a kompletní verzi a také na jeho motivy natočím celovečerní film.
Na základě projektu Mind My Gap vznikly dva souběžné světy – můj hudební projekt a fiktivní skupina, která se reinkarnovala jako The Wreckers, kteří začali vyžadovat svůj vlastní život a dali vzniknout písním Songs from my Gap a krátkému filmu s názvem No Place Like Home. Ten druhý svět se týká fiktivních přátel Langemannových. V současnosti produkuji ambiciózní středně dlouhý rodinný film „The Monster of Nix“, kde tyto bytosti převezmou hlavní roli poté, co hrály vedlejší úlohu ve filmech Beheaded a Jona/Tomberry.
Pro své filmy si píšete scénáře, skládáte hudbu, kreslíte. Se kterými dalšími lidmi spolupracujete?
Já to moc nevnímám jako různá média nebo disciplíny. Jedná se o různé projevy stejného ducha. Většinu mé práce produkuje mé vlastní Studio Rosto A.D a velikost studia závisí na velikosti projektu. Projekt „No Place Lik e Home“ jsem v podstatě dělal sám s asistentem. Velmi malý a intimní projekt. Avšak moje současná produkce „The Monster of Nix“ má poměrně seriózní nastavení a můj úžasný tým v Amsterdam Studio se rozšířil o talenty z Bruselu, Paříže a dalších měst.
Za své filmy jste získal řadu ocenění, jak důležité to pro vás je?
Myslím, že to udělá sebevědomí umělce dobře. Zvláště ceny publika jsou takovým malým připomenutím, že publikum existuje, a je to uznání za práci, ať už se může zdát jakkoli osobní nebo nesrozumitelná. Co je ale důležitější, je skutečnost, že významná ocenění jsou velmi dobrá pro filmy, protože tyto krátké filmy potřebují veškerou podporu, aby si našly své publikum, a prostředky na to, aby si publikum našlo je.
