Grégoire Colin ve Varech. Hvězda filmů Vysněný život andělů a Před deštěm se zúčastnil slavnostního zahájení
Francouzský herec a režisér Grégoire Colin představil na FFF svůj krátkometrážní debut Zátoka lišek a nový celovečerní film Claire Denis 35 panáků rumu. Po jeho úterním nočním příjezdu do Karlových Varů jsme se Colina zeptali nejen na jeho výjimečnou spolupráci s touto francouzskou autorkou.
Úryvek ze Seneky a jeden tanec
Kdy a jak jste vlastně začal natáčet s Claire Denis?
Naše spolupráce začala asi před sedmnácti lety obvyklým způsobem - castingem. Ale vlastně to nebyl obvyklý casting, protože Denis herce nechala přečíst úryvek ze Seneky a pak zatančit. Byl to zajímavý zážitek pracovat s takovým textem a pak prostě jen tančit a cítit, jak je člověk pozorován.
Jak vás tato dlouholetá spolupráce ovlivnila?
Claire Denis jsem poprvé potkal, když mi bylo asi osmnáct let. Pamatuji se, že první věc, kterou jsem jí řekl, bylo, že už nechci hrát. Začínal jsem s hraním jako velmi malý, ve dvanácti, natočil jsem několik filmů, které mě docela zklamaly. Chtěl jsem se raději věnovat hudbě a psaní. A také pracovat na svém vlastním filmu, protože jsem zrovna natáčel takový krátký experimentální snímek. Ale přístup Denis byl naprosto odlišný. Když jsme poprvé spolupracovali na US Go Home, tak mne nutila k improvizaci, protože to je její režijní styl. A díky tomu jsem získal pocit, že také mohu jako herec něco vytvořit. Před tím jsem se cítil spíše jako robot, skoro nic jsem při hraní necítil. Denis se hodně nechá při své režijní práci ovlivnit hercem, jeho postavením a pohybem. Málokdy určuje šířku záběru a jeho úhel předem. Také proto pro mne pak bylo těžké pracovat s režisérem, který má vše předem připraveno. Díky Denis jsem získal tak dobrý pocit z hraní, že pro mne pak bylo komplikované otevřít se stejně i jinému režisérovi.
Hrál jste ve filmech celé řady známých a výjimečných režisérů. Jak vás ovlivnili ve vaší vlastní režijní práci?
Například nedávno jsem pracoval s režisérkou Naomi Kawase (pozn. na filmu Nanayomachi) a její styl práce s herci, který jsem ještě nikdy nezažil, mnou docela otřásl. Ale samozřejmě naučil jsem se od každého trochu. Člověk nahlíží do různých „kuchyní“ a vybírá si z každého receptu něco, co se mu hodí. Nakonec ani nevíte, odkud jednotlivé vlivy pocházejí.
Mohl byste nám ještě říct něco ke svému krátkému filmu Zátoka lišek, který na FFF představujete?
Práce na Zátoce lišek pro mne byla docela obtížná, protože před tím jsem několik let pracoval na celovečerních projektech, které měly velmi pevně danou strukturu. Tenhle krátký film byl poněkud odlišný a natočil jsem ho také jako takový povinný předstupeň k možnému (budoucímu) filmu celovečernímu.
Zároveň jsem využil tuto krátkou formu, abych natočil takový pocitový příběh, což by asi nebylo na delší ploše možné. Příběh samotný mne napadl velmi rychle. Znám velmi dobře filmy a knihy Piera Paola Pasoliniho a je asi dobře, že jsem teprve po natočení filmu četl jednu z jeho povídek v knize Příběhy z města bohů (Stories from the City of God), kterou bych jinak asi byl adaptoval. Našel jsem tam mnoho společných bodů, dokonce i ve stavbě příběhu.
OP
